19.6.2026
Vyšlo nové číslo časopisu Alpenvereinu Bergauf 02/2026, a přináší novinky pro letní období.
Časopis na 108 stranách přináší plno zajímavých informací, článků a tipů pro horskou turistiku.
ARCHIV ČASOPISU BERGAUF (vychází 4x ročně)
V důsledku globálních klimatických změn je léto i v Alpách stále teplejší a období veder se prodlužuje. Zatímco dříve jsme před vysokými teplotami ve městech utíkali do chladnějších hor, nyní se problém veder týká i vyšších nadmořských výšek. Vzhledem k tomu, že vysoké teploty nejen snižují naši výkonnost při horské turistice, ale mohou také vést k vážným zdravotním problémům, je nejvyšší čas se tímto tématem zabývat.
Autor: Gerhard Mössmer
Přizpůsobené plánování túr
„Páni, to je ale den na horskou túru: obloha bez mráčku a bouřky nejsou nikde v dohledu! Vyspat se, v klidu posnídat a pak vyrazit na 2 001 m vysoký Sudwandkogel!“ Kolem 11:30 přichází zklamání: Polední slunce nemilosrdně praží na stínem nepokryté jižní svahy porostlé horskými borovicemi. Ani náznak vánku nepřináší ochlazení. Puls je již daleko nad normou, pot teče proudem a 0,5litrový vodní vak je už také prázdný! „A to má být zábava?“ Abychom šetřili svůj organismus a mohli si hory užít i v plném létě, vyžaduje i téma horka pečlivé, ale především inteligentní plánování túr: Na pořadu dne je brzký start, který kromě chladných teplot přináší i další výhody: Na hoře je člověk většinou ještě sám a může si užít klid a čerstvý vzduch. Navíc díky brzkému odchodu máme více časové rezervy na závěr.
Pokud je to možné, vyhýbáme se dlouhým výstupům jižními svahy na slunci bez stínu a místo toho si vybíráme cíle na severní nebo západní straně, které leží ve vyšší nadmořské výšce.
Svahy porostlé horskými borovicemi a štěrková pole rovněž akumulují a odrážejí teplo. Tam je pak podstatně tepleji než v okolním terénu. Týká se to i přístupů k chatám po štěrkových cestách bez stínu. Přestávky si, pokud možno dopřávejme ve stinných oblastech, jako jsou lesy, na severních svazích nebo pod skalními převisy.
Vhodné vybavení
Při plánování musíme také vzít v úvahu správné vybavení, které je důležité z hlediska horka – respektive ochrany před sluncem – tedy myslet i na účinnou ochranu před sluncem. Zní to divně, ale dává to smysl: čím více pokožky je zakryté, tím méně se spálíte, proto je velmi vhodné nosit na pažích a nohou oděv s dlouhými rukávy, který je však zároveň velmi lehký a vzdušný. Důležité je také, aby byla hlava a šíje dobře chráněny před sluncem. K tomu se hodí klobouky se širokými krempami nebo kšiltovky s ochranou šíje. Pro kompletní ochranu celého těla lze nakonec jako slunečník využít i horský deštník.
Ale nejen kůže, i oči je třeba chránit: sluneční brýle vhodné pro horskou turistiku a horolezectví musí bezpodmínečně mít kvalitní skla s UV ochranou a dobře sedět, aby na oči nedopadalo záření shora ani z boku. Sluneční brýle nosíme v batohu za každého počasí, při vícedenních výpravách je dokonce vhodné zvážit, zda si sbalit i náhradní brýle.
Opalovací krém má ochranný faktor minimálně 30 a nanáší se již před začátkem túry. Ideální jsou malé tuby s přídavnou ochranou rtů, které si samozřejmě bereme s sebou i na túru. Zejména citlivá a exponovaná místa na obličeji, jako jsou nos, rty a uši, musíme opakovaně natírat. Při nanášení krému se často zapomíná na krk, vnitřní strany stehen a přední i zadní strany paží, stejně jako na hřbety rukou, které jsou velmi citlivé na slunce.
Pít, pít, pít …
Při horské turistice ztrácí tělo pocením značné množství vody a elektrolytů. Při velkém horku se tato ztráta ještě zvyšuje a již při deficitu 2 procent tělesné hmotnosti se znatelně zhoršuje koordinace. V důsledku dehydratace se krev zahušťuje a objem cirkulující krve klesá. Srdce proto musí pumpovat rychleji, aby zásobovalo tělo. V důsledku toho může klesnout krevní tlak a mohou se objevit závratě, bolesti hlavy, svalové křeče, nejistota a poruchy rovnováhy (koordinace). To vše jsou kritické faktory, které při horské turistice rozhodně nepotřebujeme, protože tím drasticky stoupá riziko úrazu – zejména v terénu s nebezpečím pádu.
Proto je dostatečný příjem tekutin zásadní. V ideálním případě vypijeme již před výletem půl litru, abychom nevyráželi žízniví.
Na „běžnou“ túru s celkovou čistou dobou chůze přibližně 5 hodin si pak vezmeme minimálně 1 až 1,5 litru nápoje. V ideálním případě si pak doplníme vodu v horských chatách, u studní nebo pramenů, protože při horské túře v plném létě obvykle nemůžeme nikdy vypít dost. Je-li túra delší a teploty velmi vysoké, musíme počítat se 2 litry. Důležité: Pijeme již před pocitem výrazné žízně přibližně 0,5 litru za hodinu, protože potlačování žízně se nedoporučuje, jelikož klesá výkonnost.
Tip: Vlažné (!) nápoje s obsahem minerálů (viz rámeček) jsou i v létě lepší než studené. Po túře pak můžeme případný deficit tekutin vyrovnat izotonickými nápoji – jako je naše oblíbené nealkoholické pivo.
Berte varovné signály vážně
Dehydratace a úpal jsou závažná onemocnění způsobená horkem a vyčerpání z horka či úpal mohou být dokonce život ohrožující. Abychom tomuto nebezpečí předešli, je pro přežití zásadní, abychom příslušné příznaky brali vážně.
Dehydratace: Pokročilou dehydrataci poznáme podle žízně, sucha v ústech, bolestí hlavy, závratí, tmavě žluté moči, pocitu slabosti, křečí a klesající koncentrace. Pokud tyto již závažné varovné signály ignorujeme, může v důsledku silného pocení a nadále nedostatečného příjmu tekutin v nejhorším případě dojít k hypovolemickému šoku. Příznaky jsou závratě, vyčerpání a studená a bledá kůže.
Úpal: Při úpalu selhává tělesná regulace teploty. Příčinou je aktivní tvorba tepla při nadměrné svalové námaze a pasivní hromadění tepla. Zvláště ohroženi jsou netrénovaní a obézní turisté, kteří se velmi potí, a také osoby s poruchami krevního oběhu (např. při cukrovce). Příznaky zahrnují horkou, zarudlou a suchou kůži, tělesnou teplotu přesahující 40 °C, halucinace, poruchy vědomí až po bezvědomí, závratě a bolesti hlavy, zvracení, křeče, zpočátku vysoký krevní tlak, který následně klesá, a zrychlené dýchání.
Úžeh: Pokročilou dehydrataci poznáme podle žízně, sucha v ústech, bolestí hlavy, závratí, tmavě žluté moči, pocitu slabosti, křečí a klesající koncentrace. Pokud tyto již závažné varovné signály ignorujeme, může v důsledku silného pocení a nadále nedostatečného příjmu tekutin v nejhorším případě dojít k hypovolemickému šoku. Příznaky jsou závratě, vyčerpání a studená a bledá kůže.
Gerhard Mössmer je zaměstnancem oddělení horských sportů rakouského Alpenvereinu
