29.listopadu 2023
Vyšlo nové číslo časopisu Alpenvereinu Bergauf 05/2023, jehož hlavním tématem je: "jednoduše túry na lyžích".
Časopis ale na 132 stranách přináší i plno dalších zajímavých informací, článků a tipů na túry.
ARCHIV ČASOPISU BERGAUF (vychází 5x ročně)
Jak široké? Jak dlouhé? Jak měkké? Otázky za otázkami, které nás zaměstnávají, abychom našli ten správný materiál pro naše osobní lyžařské potřeby...
Autor: Björn Heregger
„Obratné a hravé, ale ve vysoké rychlosti nejisté." Ano nebo ne?!
Prvním a nejdůležitějším krokem při výběru té správné lyže pro vás je ujasnit si, co od lyže potřebujete a jaký lyžař vlastně jste, a nikoli jaký byste chtěli být. V následujícím textu se chceme blíže podívat na faktory, které významně ovlivňují výběr lyží tak, aby splňovaly vaše požadavky.
Dlouho předtím, než jsme začali hovořit o poloměrech a způsobech konstrukce, byla rozhodujícím faktorem pro výběr lyží jejich délka. V dávné minulosti, tj. až do konce 90. let minulého století, se 180 cm považovalo v podstatě za 180 cm. Díky klasické camber konstrukci (obr. 1) - nic jiného neexistovalo - byly kontaktní body ve sněhu prakticky totožné s délkou. O různých stupních tvrdosti nebylo třeba mluvit, protože se věřilo jen opravdu tuhým lamelám a vše ostatní nepřicházelo v úvahu nebo ani nebylo na trhu. Byly to slavné časy pro tradiční lyžaře a příznivce mogulových sjezdovek: Lyžování nikdy nebylo tak elitní - z čistě technického hlediska - a jen ti nejlepší dokázali vybavení skutečně ovládat, zatímco všichni ostatní bojovali o přežití.
Pak vstoupil na světovou lyžařskou scénu Shane McConkey* a spolu s ním se převrátil způsob, jakým jsme přemýšleli o designu lyží. Dnes už stabilitu a ovladatelnost lyží neurčuje "pouze" jejich délka, ale spíše široká škála tvarů, konstrukcí a materiálů. Ale pěkně popořadě: Rocker nebo Early Rise, Swallow nebo Pin Tail - co to vlastně znamená? Délka rockeru vpředu a vzadu je délka, která se zvedá od země - opět vpředu a vzadu - když lyže leží rovně na zemi nebo je na ni silou tlačeno. Zatím je to jasné. To, jak jsou navrženy špička a patka, má významný vliv na to, jak lyže jezdí. Při stejné délce je lyže s větším rockerem vpředu a vzadu ovladatelnější než naopak. V tomto kontextu však ovladatelnější znamená také nejistější, pokud jde o oblouk. Ploché lopaty působí pružněji, pokud jde o vztlak, ale trochu pomaleji, zatímco větší prohnutí lopaty působí sportovněji, ale může se chovat jako sněžný pluh.
Příliš malá pozornost se někdy věnuje tvaru patky. Víme však, že většina lyžařské komunity z vlastní zkušenosti zná příliš velký záklon. S tužší konstrukcí a menším rockerem by lyže mohla lépe podpírat. Na oplátku by však tento typ tvaru mohl - pokud ho nezvládnete - zrychlit celé drama jako raketový motor. S větším a měkčím rockerem na patce bude lyže více odpouštět, ale nebude působit tak sportovně. Celé věci byste také mohli pomoci zaoblením hran v oblasti špičky a patky. Nejprve trochu a pak stále více směrem ke středu lyže. Například Jérémie Heitz** to dělá po celé délce rockeru, protože jak říká, tato hrana je stejně zbytečná.
Heitzova metoda přerušování hran nás nevyhnutelně vede k efektivní délce hrany, tj. délce hrany, kterou máme v oblouku k dispozici. Pokud jezdíme podél hrany - odborníci tomu říkají carving -, určují kontaktní body délku použité hrany, a tím i stabilitu nebo obratnost. Efektivní délka hrany se v různých sněhových podmínkách jeví různě: Čím je sníh měkčí, tím dříve jste schopni využít celou hranu. Čím tvrdší sníh, tím více lyžařských dovedností budete potřebovat.
Jak v oblasti špičky, tak na konci lyže najdeme bod, kde se lyže opět zužuje. Postavíme-li lyži na její hranu, body, kde se opírá o přední a zadní část, jsou naše kontaktní body neboli nejširší místa. Způsob, jakým je navržena špička a patka lyže, má tedy významný vliv na kontaktní body (= efektivní délku hrany), a tím i na ovladatelnost lyže. Stručně řečeno: při stejné absolutní délce působí lyže, jejíž kontaktní body jsou dále od sebe, delší a stabilnější než naopak. Lyže, jejichž kontaktní body jsou blíže u sebe, jsou naopak pružnější a ovladatelnější. Pokud je rádius - v konečném důsledku nic víc než kontaktní bod - vytažen daleko do špičky, můžete využít celou délku hrany, ale lyže má tendenci "zatáčet", zejména u měkké konstrukce. Zda je pro freeride optimální rádius 17 nebo 24 m, se teprve uvidí, protože je to nakonec věc osobních preferencí. Rychlostní sportovci (a ti, kteří si to o sobě myslí) budou samozřejmě uvažovat o 25 metrech a více. Požitkářský freerider se bude spíše držet kolem 17 metrů. Je však také možné, že například lyže s poloměrem 20 m a krátkou efektivní délkou hran je ovladatelnější než lyže s poloměrem 17 m a relativně dlouhou efektivní délkou hran. Rozhodující vliv na efektivní délku hrany má také linie ohybu lyže.
Jak tvrdé mohou být? Pokud jde o flexi lyží, názory se různí. Většina lidí je přesvědčena, že stabilitu a klid mohou zajistit pouze poměrně tvrdé lyže. V zásadě se lidé snaží hodnotit spíše linii prohnutí lyže než čistý stupeň tvrdosti. Pokud má lyže po celé délce co nejvyváženější flexi, je dobře vybalancovaná a vy se na ní cítíte lépe. Tuto vlastnost lyže je však obtížné předem určit a lze ji poznat pouze při zkušebních jízdách. Měkčí lyže jsou obecně o něco hladší a především odpouštějí více než lyže tvrdší. Velmi tvrdé "lamely" jsou stabilnější, ale také vyžadují (mnohem) větší úsilí.
Ruku na srdce: Kolik z vás rozumí všem těm technologickým blábolům, které jsou někdy vytištěny na lyžích? Nebo naopak: jakou roli materiál vlastně hraje? Zpravidla by se dalo říci následující: těžší lyže s klasičtější konstrukcí, tedy bukovým dřevem a případně i titanalovými horními a dolními pásy, leží rovně a mohutně tlumí. Lehčí lyže s jádrem z topolového nebo paulovnieového dřeva s karbonovými stringry a sklovláknitými pásky jsou úspornější a obratnější, ale také rozhodně vratší a při rychlé jízdě více třepetají. Neměli byste také zapomenout na výběr správného vázání a bot. Těžké freeridové lyže jsou málo platné, pokud bota nepřenese působící sílu nebo vázání nezvládne vznikající síly.
V neposlední řadě hraje montážní bod vázání roli při jízdě na lyžích. Postupně se přesouvá stále více ke středu lyže. Čím více je vázání namontováno směrem ke středu lyže, tím je lyže ovladatelnější. To však také skrývá riziko, že tlak na plochu přední části lyže bude příliš velký a v prašanu nebude lyže tak dobře plavat. S klasickým bodem uchycení dosáhnete větší stability, zejména v části před vázáním. To má zase tu nevýhodu, že se patka může v prašanu potopit, protože tlak v zadní části je příliš velký.
Je pro vás nyní výběr vašich příštích oblíbených lyží snazší? Pravděpodobně ne! Jste zmatenější? Určitě! Ale možná už trochu lépe chápete, proč mohou být lyže "obratné a hravé, ale nestabilní ve vysoké rychlosti", neboť na trhu s lyžemi bohužel neexistuje lyže, která umí vše.
Pokud opravdu chcete zábavnou prašanovou lyži s dvojitým rockerem a reverzním prohnutím, protože je to tak cool a lépe to vynikne na Instagramu, musíte dělat kompromisy při sjezdech na ledu.
Stejně tak mě superlehká freeridová lyže s karbonovou technologií zaměřená na touring dostane do vysněných sjezdů, ale když ji nechám rozjet, určitě bude nestabilní ...
